To mi stačí, chci to začít řešit →

Emoční inteligence v prodeji: jak pojmenovat, co klient cítí

Emoční inteligence v prodeji: lidé se rozhodují podle toho, po čem touží a čeho se bojí. Jak pojmenovat emoci klienta a zvládnout tu svoji. S větami.

Martin Luňák · 9 min čtení

Martin Luňák s vlídným úsměvem

Emoční inteligence v prodeji je schopnost všimnout si, co klient cítí, umět to pojmenovat a zůstat přitom v klidu se svými vlastními emocemi. Lidé se totiž rozhodují hlavně podle toho, po čem touží a čeho se bojí. Parametry, ceník a argumenty přicházejí na řadu až potom.

📌 V kostce

  • Emoční inteligence v prodeji má dvě strany: emoce klienta a vaše vlastní. Bez té druhé ta první nefunguje.
  • Klient se rozhoduje podle touhy a strachu. Když nevíte, co cítí, nevíte, co vlastně prodáváte.
  • Emoci pojmenujte opatrně, jako nabídku, ne jako diagnózu. „Zdá se, že z toho máte smíšené pocity.“
  • Váš strach a potřeba ano jsou z vás cítit. Klient pozná, když přemýšlíte, jestli na to má.
  • Typy Srdce, Mozek a Koule cítí a rozhodují se jinak. Pomáhá vědět, kdo proti vám sedí, a kdo jste vy.

🧭 Než začnete číst emoce druhých, zjistěte, jak rozhodujete vy.

Test Srdce / Mozek / Koule →

❤️ Co je emoční inteligence v prodeji

O emoční inteligenci se nejčastěji píše v souvislosti s vedením lidí. Já se na ni dívám očima podnikatele, který prodává sám. Tam se rozhoduje ve chvíli, kdy sedíte naproti klientovi, nebo ho máte na telefonu.

Prakticky to znamená tři věci: 1. Slyšet emoci za slovy. Klient řekne „je to složité“ a vy slyšíte „je z toho frustrovaný“. 2. Pojmenovat ji tak, aby se cítil pochopený. Ne poučený, ne přistižený. 3. Ustát vlastní emoce. Strach z odmítnutí, nervozitu u ceny, potřebu slyšet ano.

Empatie je v tom základ. Emoční inteligence je to, co s empatií v rozhovoru uděláte. Každý z nás touží být vyslyšen, přijat a pochopen. A tahle touha se naplní upřímným zájmem o druhého, ne technikou.

Infografika: emoční inteligence v prodeji – 5 kroků, jak pojmenovat, co klient cítí, a najít jeho touhu i strach.

🔥 Láska, nebo strach: podle čeho se lidé rozhodují

V kurzu Metoda empatického prodeje to vysvětluju takhle: buď chceme něco prožít, nebo něco neprožít. Celý náš život směřují dvě emoce. Láska, tedy zájem, radost, nadšení, všechno, po čem jdeme. A strach, tedy frustrace, nezájem, nuda, naštvání. Nic třetího v tom není. Ani u vašich klientů.

Proto se klient nerozhoduje podle ceníku. Na Horkém křesle jsme rozebírali výrobce saun. V hovorech se ptal na rozměry, typ dřeva a kamna. Jenže touha mít vlastní saunu bude vždycky silnější než to, z jakého dřeva bude, i když je to pro dodavatele rozdíl desítek tisíc. Postup je odshora: emoce, hodnoty, touha. Až potom parametry.

Lidé nakupují, aby změnili pocit. Kupují klid, úlevu, hrdost, pocit kontroly. Zákazník nechce vrtačku. Chce díru. Ani tu nechce doopravdy, chce poličku. A na ni fotku ze svatby, aby udělal radost své ženě. Většina obchodníků se zastaví na první úrovni.

👂 Jak pojmenovat, co klient cítí: 5 kroků

1. Poslouchejte na úrovni emocí

V Metodě rozlišuju čtyři úrovně naslouchání. Na první čekáte, až druhý domluví. Na druhé slyšíte slova. Na třetí vnímáte, jak se při nich cítí: tón hlasu, pauzy, volbu slov. Na čtvrté slyšíte, co neřekl. Klient mluví o softwaru, který nefunguje, ale skutečně se bojí, že ztratí kontrolu.

Empatický prodej potřebuje třetí a čtvrtou úroveň.

2. Zeptejte se i na pocit, nejen na fakta

K otázce na problém přidejte otázku na prožitek. Moje formulace: „Co vám na tom nejčastěji dělá starosti? Co konkrétně se děje, když to nefunguje? A jak se u toho cítíte – frustruje vás to, nebo spíše unavuje?“

Nabídnout dvě možnosti pomáhá. Klient nemusí hledat slovo. Vybere, nebo vás opraví.

3. Pojmenujte emoci jako nabídku

Ne „vy se bojíte“. Spíš: - „Zdá se, že z toho máte smíšené pocity.“ - „To zní frustrující.“ - „Takže to slyším správně – stresuje vás hlavně to…?“

Zákazník, jehož emoce jsou pojmenovány, se uklidní a otevře se. Když se netrefíte, opraví vás. I to je informace.

Někdy pojmenujete něco, co klient ještě neřekl vůbec. Seděl jsem naproti řediteli výrobní firmy a prezentoval mu data. Po deseti minutách mu začaly bloudit oči. Nebyla to nuda, bylo to napětí. Zastavil jsem se a řekl: „Zdá se mi, že vás něco tíží. Něco, co je důležitější než ta čísla na slidu.“ Chvíli mlčel. Pak řekl, že se bojí, že to jeho tým nepřijme. Zbytek schůzky jsme mluvili o tom strachu.

4. Hledejte touhu i strach

Motivace má dvě tváře, touhu a strach. Nejlíp funguje, když znáte obě. Dvojice otázek, kterou používám: - Touha: „Co by se změnilo ve vašem životě, kdybyste to vyřešili?“ - Strach: „Co by se naopak stalo a jak byste se cítili, kdybyste to nechali tak, jak to je teď? Jaký vliv by to mělo dlouhodobě?“

Většina lidí si přitom uvědomí, že je víc bolí zůstat, kde jsou, než udělat krok vpřed.

5. Na identitu až s důvěrou

Nejhlubší úroveň je to, co klient věří sám o sobě. Jsem špatný podnikatel. Ostatní mě neberou vážně. Selhávám. Otázky na tuhle úroveň jsou citlivé. Použijte je teprve tehdy, když klient sám začne mluvit o osobní rovině. Jinak z rozhovoru uděláte výslech.

🎯 Chcete si tohle vyzkoušet na živém rozhovoru? Na tréninku O klienty postaráno za 90 minut projdeme, jak vést rozhovor tak, aby se klient cítil slyšený a vy jste u toho nemuseli tlačit.

Podívat se na trénink →

💬 Ukázka: jak to zní v rozhovoru

Ilustrační rozhovor na příchozí poptávku. Otázky jsou ty, které jsem na Horkém křesle doporučil výrobci saun.

Vy: Co bylo vlastně za tím, že jste nám včera nechal číslo? Klient: Už nějakou dobu přemýšlíme o sauně na zahradu. Vy: A kdy byl ten první okamžik, kdy jste si řekl, jaké by to bylo mít vlastní saunu? Klient: No… asi před třemi lety. Vy: Co je za tím, že po tom tak dlouho toužíte, a pořád vám něco chybělo k rozhodnutí? Klient: Bál jsem se, že vyhodím peníze za něco, co nebude fungovat. Vy: Takže jestli to slyším správně, nejvíc vás brzdí obava, že to nebude stát za to. Je to tak?

Obchodník zatím neřekl nic o dřevě ani o kamnech. Ví ale, po čem klient touží (vlastní sauna, tři roky) a čeho se bojí (vyhozené peníze). Na tom postaví další krok.

🪞 Vaše vlastní emoce: strach a potřeba ano

Druhá polovina emoční inteligence se týká vás. Klient čte vaši energii dřív než vaše slova.

Přiznám se k jedné věci. Než vyslovím cenu, pořád mi naskočí racionalita. Nedávno jsem klientovi řekl patnáct tisíc za hodinu. Předtím ve mně běželo: má na to, nebo nemá? Vrátí se mu to za tři měsíce? Je to normální. Jenže se to projeví na sebevědomí. Klient z vás pozná, že přemýšlíte, jestli má peníze. A tím ho ponižujete.

Strach je z vás cítit. A není přitažlivý. Můžete říkat správná slova, ale klient vnímá, z jaké polohy je říkáte. Prodej ze strachu, že klient odejde, zní jako tlak, i když mluvíte zdvořile.

Váš nervový systém reaguje na „to je na mě moc“ stejně jako klientův. Útok: začnete vysvětlovat a obhajovat. Útěk: slevíte. Ustrnutí: na vteřinu nevíte, co říct. Dělá to každý z nás, jen každý jinou. Když víte, kterou děláte vy, víte, kde začít.

Co pomáhá: - Připustit variantu ne. Tím, že ji připouštím, se člověk cítí v bezpečí. A protože se cítí v bezpečí, neutíká přede mnou. Přirozené sebevědomí je to, že víte, že nemusíte. - Nečekat, až strach zmizí. Ten strach tam bude vždycky. Jde o to jednat i s ním. - Neodpojit se do racionality. Mezi nadšením a apatií není klid, ale odpojení od emocí. Kdo nechce cítit hlubokou bolest, nemůže cítit ani hlubokou radost. A klient to odpojení pozná. - Postarat se o sebe. V emoční a energetické kocovině nevedete dobrý rozhovor s nikým.

🧭 Srdce, Mozek, Koule: každý cítí a rozhoduje jinak

Typy Srdce, Mozek a Koule vyrostly z enneagramu. V prodeji pomáhají poznat, kdo proti vám sedí, a mluvit jeho jazykem: - Mozek chce fakta, důkazy a strukturu. Nesnáší chaos, emoce a nepřipravenost. Ptá se: „Máš pro mě informace, které mi zefektivní život, a máš je podložené?“ - Srdce chce pochopení, vztah a pocit, že na něm záleží. Nesnáší tlak a chladná fakta. Ptá se: „Záleží mu na mně?“ - Koule chce respekt, výzvu a rychlé výsledky. Nesnáší slabost a zdržování. Ptá se: „Jsi aspoň tak dobrý jako já?“

Emoce cítí všichni tři. Jen je jinak ukazují. Mozek o pocitech nemluví, ale strach ze špatného rozhodnutí má taky. U něj pomůže pojmenovat obavu věcně. Srdci stačí cítit, že ho vnímáte. Koule potřebuje, abyste se nezalekli, když vám hodí vidle do cesty.

A platí to i obráceně. Srdce jako obchodník má sklon příliš empatizovat a přebírat klientův příběh. Mozek jede dotazník a vynechá emoce. Koule přeskočí otázky a domýšlí si potřeby. Cílem není se měnit, ale naučit se přepínat. Víc najdete v článku Srdce, Mozek, Koule.

⚠️ Nejčastější chyby

  • Diagnostikovat místo nabízet. „Vy se bojíte“ zní jako verdikt. „Zní to, že vás to znepokojuje“ dává prostor opravit vás.
  • Jít na identitu bez důvěry. Citlivá otázka v první minutě klienta zavře.
  • Používat emoci jako páku. Buď se ptáte, abyste našli slabé místo a „píchli tam šroubovák“, nebo abyste pochopili, jak člověk přemýšlí. Klient pozná rozdíl. Hranici mezi empatií a manipulací rozebírám v článku Manipulace v prodeji.
  • Řešit místo naslouchat. Klient pojmenuje bolest a vy hned nabízíte řešení. Diagnóza před preskripcí.
  • Zapomenout na sebe. Kdo neví, co cítí on sám, slyší u klienta hlavně to, co se mu hodí.

☕ Chcete si projít, jak vedete rozhovory vy a kde vám utíkají emoce, vaše i klientovy?

Krátký dotazník, telefonát s mou pravou rukou a konzultace se mnou.

Domluvte si konzultaci zdarma
Martin Luňák – Empatický prodej, autor článku

Martin Luňák je sales mentor a autor Metody empatického prodeje. V obchodě je od roku 2006, proškolil přes 2 500 lidí a školil obchodní týmy firem jako Vodafone, O2 nebo Alza. Dvě vlastní firmy vybudoval a prodal. Pomáhá podnikatelům a firmám získávat klienty bez tlaku, přes vztah a jasný obchodní proces. Sídlí v Brně, pracuje primárně online pro celou ČR a SK. Více o mně Víc o mně

Podpis Martin Luňák

Časté otázky

Jaký je rozdíl mezi empatií a emoční inteligencí v prodeji?

Empatie je schopnost vcítit se do klienta. Emoční inteligence je to, co s tím v rozhovoru uděláte: emoci pojmenujete, ověříte a zároveň ustojíte svoje vlastní emoce.

Není pojmenovávání emocí manipulace?

Záleží na motivu. Když emoci pojmenujete, abyste klientovi lépe porozuměli a pomohli mu rozhodnout se dobře, je to empatie. Když ji použijete proti němu, je to manipulace.

Co když se v pojmenování emoce netrefím?

Nic se neděje. Klient vás opraví a řekne, jak to má doopravdy. Proto emoci pojmenovávejte jako otázku nebo nabídku, ne jako tvrzení.

Dá se emoční inteligence v prodeji natrénovat?

Ano. Naslouchání je dovednost, ne talent. Pomáhá nahrát si hovor (se souhlasem klienta), pustit si ho a všímat si, kde jste emoci přeslechli.

📚 Další články

Aktivní naslouchání v obchodě: technika hlubokého naslouchání v 5 krocích – článek Martina LuňákaAktivní naslouchání v obchodě: technika hlubokého naslouchání v 5 krocíchAktivní naslouchání v obchodě krok za krokem: otevřená otázka, ticho, parafráze, prohlubující otázka a pojmenování emoce. Bez triků, s větami do…Číst →Jaké jsou typy podnikatelů v prodeji? Srdce, Mozek, nebo Koule – článek Martina LuňákaJaké jsou typy podnikatelů v prodeji? Srdce, Mozek, nebo KouleSrdce, Mozek, nebo Koule? Jak prodává každý typ podnikatele, v čem je silný, kde ztrácí obchody a co s tím. Test zdarma za 2 minuty.Číst →Empatie ve vyjednávání: proč pochopit neznamená ustoupit – článek Martina LuňákaEmpatie ve vyjednávání: proč pochopit neznamená ustoupitEmpatie ve vyjednávání neznamená ustupovat. Rozdíl mezi taktickou empatií jako trikem a skutečným porozuměním klientovi, s větami do praxe.Číst →